EXPO 2010 v Šanghaji – 3. část (francouzský pavilon)

Francouzský pavilon nabízí model města plného harmonie – porozumění mezi člověkem a přírodou, mezi minulostí a budoucností a mezi lidskými bytostmi. Je to v podstatě stavba jakoby zavěšená na vodním zrcadle, oblečená do krajkového přehozu z extrémně pevného betonu a přecházející ve svém středu v závěsnou zahradu. Pavilon je dílem architekta Jacquese Ferriera.    

    

“Francouzský pavilon je výjimečný svou podobou a použitou technologií. Je příspěvkem pro udržitelný urbanistický rozvoj jedné z největších metropolí na planetě. Náš pavilon využívá nejpokrokovější stavební materiály a technologie chránící životní prostředí. Je zářným příkladem účinného využívání energie a techniky recyklace materiálů,” řekl prezident Nicolas Sarkozy při finálním posuzování projektu výstavy.    

Na návštěvníka čekají různá překvapení a detaily jako možnost ucítit vůni francouzských restaurací uvnitř pavilonu, zaposlouchat se do zvuků francouzských měst, či se oddat oddychu a pohodě v chládku zahrady zjevující se překvapivě přímo uvnitř pavilonu. Zde můžete nejen ochutnat šampaňské ze speciálně vyrobené lahve s názvem  „Francouzský pavilon na Expu 2010”, ale můžete očekávat i velké překvapení…Jaké? Vyřešte záhadu sami.    

Sedm TOP zajímavostí francouzského pavilonu    

Plovoucí palác.    

Francouzský pavilon působí dojmem, jakoby plul v krásném rytmu s vodou. Struktura jako celek je zabalena nebo ponořena do obrovské drátěné sítě, vyrobené z nového typu pevného materiálu, v kontrastu se stěnami osazenými vegetací a vodními plochami uvnitř i vně budovy. Zdi jsou ze speciálního pórovitého betonu,který mnohem lépe tepelně izoluje než běžné materiály.    

 Francouzská zahrada.    

Uprostřed stavby je zahrada obklopená vodními toky. Malé fontány a jezírka pomáhají ochlazovat prostor, ve kterém si návštěvníci mohou vychutnat zpěv ptáků, vůni květin a vybrané pochoutky v prostředí, zalitém sluncem a vodou. Prostor je doplněn zvukovými efekty, typickými pro francouzská města, a tak návštěvníci mohou mít pocit, že jsou ve Francii.    

    

Pocity, chutě, vůně a zvuky typické pro Francii.    

V “senzorickém městě” návštěvníci mohou vidět, cítit, ochutnat, slyšet a dotknout se kouzla Francie, resp. vcítit se do její kouzelné atmosféry. Pavilon je navržen tak, aby vyjádřil kinetické efekty a zároveň rovnováhu. K tomu přispívá velké množství videoprojekcí, pohyblivých obrázků, nepravidelné ohraničení prostoru a zrcadlící se skákající vlny. To vše tvoří pozadí pro živoucí obraz.    

Alain Delon.    

Ve speciálně vytvořeném rozhlasovém kanálu francouzském pavilonu vás Alain Delon jako průvodce seznámí s úzkými vazbami Francie a Číny.    

Kocour Leon    

Maskot francouzského pavilonu bude působit na každého návštěvníka. Leonovi je asi 7 let. Žije se svými rodiči a každé dítě se v něm najde, protože je hravý,  impulzivní a může dělat hlouposti. Je dobrý a neúnavný kamarád. Je vždy připraven k jakémukoliv dobrodružství a ochoten objevovat svět. Je všude – v domě, ve škole, ve městě, jezdí k moři a  na venkov…    

Romantická francouzská svatba.    

Návštěvníci mají možnost stát se svědkem romantické francouzské svatby, která se koná již po několik let v městě Tours, a nyní se toto místo přemístilo do francouzského pavilonu na Expo 2010. Nové páry si řeknou své “ano” v překrásné francouzské zahradě uvnitř pavilonu. Každý pár, který sem zavítá ve svatebním oblečení, dostane svatební průkaz a dárek.   

Umělecká galerie.    

Díky velkorysosti Muzea Orsay je ve francouzském pavilonu vystaveno 7 mistrovských uměleckých děl: Modlitba od Jean-François Milleta, Manetův Balkon, Taneční sál v Arles od Vincenta Van Gogha, Žena s konvicí od Paula Cézanna, Box od Pierra Bonnarda, Jídlo  Paula Gauguina a socha Bronzový věk od Rodina. Je to poprvé, kdy Francie nabídla Číně tyto mistrovské obrazy, které nikdy nebyly vystaveny v cizině pohromadě.    

 

A nakonec účet – hlavní budova se 6000 metry čtverečními stála bezmála 50 milionů EUR.

Bilance návštěvnosti francouzského pavilonu k 5.7.2010 – 49 232 návštěvníků.

(Zdroj: http://www.pavillon-france.fr/?lang=en )

*

 

 

 

 

Fejeton k historii Číny (Šanghaje)

Exilový spisovatel a cestovatel Ota ULČ (jeho manželka je čínské národnosti ) vypráví o „kulturní revoluci“ v Číně (pokračování z předchozího dílu):

Čínský tisk přiznává, že v údobí Maova experimentu (1966-1976) bylo sto milionů občanů postiženo a pořádně poškozeno. Mao doporučil své neteři Wang Chaj-žung: „Nečti tolik – příliš studia může člověka i zabít.“ Při jiné příležitosti varoval mladou generaci: „Čím víc se budete učit, tím budete hloupější.“ Nutno pak tedy připočítat sto milionů analfabetů, dalšího plodu kulturní doby. Školy přestaly fungovat a osmnáct milionů – čili deset procent městské mládeže – převezeno na venkov. Do vzdálených provincií. Milionový transport putoval ze Šanghaje a v něm i pár členů mého vyženěného příbuzenstva.

Historicky svědecky je prokázáno, že Mao v dobách své největší slávy, když před ním pochodovaly miliony nadšenců, si ustaraně povzdechl: „Nepředstírají? Myslí to doopravdy?“

Prvního máje roku 1968, leckde značně významného, v Šanghaji popravili dívku Lin Čao za to, že si psala deník a v něm zločinně zapochybovala o neomylnosti strany. Stranický pracovník došel k rodině oznámit vykonání trestu a vydobýt platbu za katovu kulku.

 Rudí gardisté skandovali Wan-suej!, doslova „deset tisíc let“, výraz však pro nesmrtelnost. Nadpřirozené síly přisouzeny velkému kormidelníkovi. V každé domácnosti trůnila Maova busta a každý den každý příslušník rodiny se musel poklonit aspoň dvakrát. Titán předsedal titánské dobně a nad vším obří plakáty STRANA JE SLAVNÁ A VŽDY MÁ PRAVDU.

Po tomto období strana začala přiznávat, že zavinila mizérii milionů, že prosazováním iracionálních dogmat probendila minimálně půl století pokroku.

 „Hele, Cindy( čínská příbuzná spisovatele Ulče), řekni mě, znáš ty nějakého komunistu?“ zeptal jsem se, s předpokladem negativního zavrtění její sličné hlavičky. Však už před řadou roků jsem zpovídal studentku z šanghajské univerzity Fu-tan, tam nejprestižnější, a od ní se dozvěděl, že marxismus-leninismus se už nevyučuje, studenti o něm nic nevědí a se nezajímají. VÍRA ZABITA JEST, studenti pohrdají partajní liturgií – tolik a ještě víc se přiznává v tisku.

 „Já jsem ve straně,“ Cindy řekla.

 (pokračování příště)