Expo 2010 v Šanghaji – 2. část (německý pavilon)

Stříbřitě lesklá membránová látka obepíná německý pavilon pojmenovaný „balancity“ – a svou síťovinovou porézní strukturou se tak stará o příjemný chlad v místnostech. Názvu pavilonu, složenému ze slov „balance“ a „city“, chce Německo dostát také četnými exponáty – od ekologických praček až po roboty-tučňáky.

Poselstvím německého pavilonu je: „Život ve městě má smysl, když se nachází vyváženost mezi obnovou a ochranou města, inovací a tradicí, městem a přírodou, společností a jedincem, prací a volným časem.“

Návštěvník v německém pavilonu je v podstatě na procházce městem plným nápadů. Pohybuje se však jako v reálném městě – pěšky, dopravou nebo jezdícími schody a chodníky do tematicky různých míst. Nejdříve projde pod vodou tunelem do přístavu, prochází zahradou a parkem, vstoupí do architektonického centrem města a jakési továrny, projde kolem atelieru umění a kultury a skončí na náměstí s energetickým centrem.

Skrze světélkující vchod pavilonu vstoupíte na pohyblivý chodník, který vás protáhne tunelem s multimediální inscenací města pomocí obrazu i hluku vlaků, aut, autobusů, tlampačů, ale i zpěvem ptáků a dětského smíchu.

Tunel vás nakonec vyvrhne do prostoru pod vodou s vodními zvuky, vzduchovými bublinami, zrcadlením hladiny a odrazem světel. Po „projití“ hladinou se návštěvníkovi nabídne působivý obraz hamburského přístavu s denní atmosférou, modrou oblohou, s křekem racků a lidských hlasů. Tato inscenace nevyjadřuje nutnost změny stávajícího prostředí, ale jen potřebnou modernizaci na kořenech starého.

Na jedné z teras se octnete mezi obrazovými zvětšeninami venkova a pamětihodnostmi z různých část Německa, kde se můžete vyfotografovat a vyhotovit si pohlednici.

V architektonickém atelieru na vás ze všech stěn i podlahy ční různé projekty a modely, jakoby rozfoukané větrem. Tyto projekty infrastruktury měst se postupně vyvíjí a nabývají konkrétní podoby. Na konci atelieru se návštěvníkovi představí již ucelená vize: nové formy městského spolužití, aby lidé různého stáří, poslání a různé národnosti mohli v budoucnu společně žít.

V prostoru zahrady s mořem květin vstřebáte sílu a energii a pocítíte radost ze života. Inscenace pomocí obrazců, zvuků a tří dimenzionálních objektů upozorňuje na význam relaxačního pobytu městského člověka v prostředí klidu a zeleně.

Fabrika je prostor, ve kterém se vše pohybuje. Návštěvníci se přemisťují na pohyblivém chodníku, prostor nad jejich hlavami křižuje transportní pás s různými předměty, inovačními produkty a výrobky různých firem a institucí se zaměřením v duchu výstavy. Na interaktivní tabuli je možné si vyvolat podrobnější údaje a technická data exponátů.

Energetické centrum je srdcem pavilonu a jeho atrakce zlatým hřebem. Zde se návštěvník nachází v centru dění, může ovládat podívanou a stává se aktérem. Šest stovek návštěvníků je usazeno ve třech patrech a svým koordinovaným pohybem a hlasitým voláním mohou rozhýbat třímetrovou kouli zavěšenou od stropu v prostoru. Vše je doprovázeno barevnou, světelnou a obrazovou show vyjadřující poselství této výstavy. Závěrem se koule zklidní, celý prostor zezelená, objeví se modré nebe a koule se přemění v semeno a poté v květinu. Jakoby vznikl nový život.

Fejeton k historii Číny (Šanghaje)

Exilový spisovatel a cestovatel Ota ULČ (jeho manželka je čínské národnosti ) napsal o historii Šanghaje (pokračování z minulého dílu):

Když se komunisté dostali k moci v roce 1949, jeden z prvních jejich úkolů bylo pořádně zatočit s touhle neřestnou metropolí (Šanghají) a udělat ji přesvědčivým důkazem, že komunismus je schopen doopravdy fungovat. Došlo k radikálnímu pokusu rehabilitovat stovky tisíc opiem zdevastovaných narkomanů. V synchronizované akci nokturnálního přepadu vojáci vtrhli do nevěstinců a na nákladní vozy naházeli jak sexuální pracovnice, tak jejich oblažované klienty, a šupem je odtransportovali do táboru nucených prací ve značných vzdálenostech.

 Však to bylo v Šanghaji, v této francouzské concession , že se v roce 1921 uskutečnil zakládající sjezd komunistické strany. Z Kominterny z Moskvy přijeli dva hosté – Rus a Holanďan. Čínských delegátů bylo všeho všudy šestnáct, jejich průměrný věk dvacet šest. Přirozenou smrtí posléze zemřeli jen dva a jedním z nich byl právě Maotsetung.
 Částečným popudem k založení strany vlastně byla i mírová konference ve Versailles po první světové válce. Ta obdarovala Japonsko privilegii oněch concessions (právo na využívání vymezeného území cizím státem), dřív náležejících nyní poraženému Německu, a to v každém případě ke škodě a potupě Číny. Tento její úděl se již vlekl od poloviny devatenáctého století po prohraných opiových válkách, v jejichž důsledku Čína byla též donucena k otevření svých přístavů.

To dalo popud k rozkvětu čínského nacionalismu a též zrodu komunistické strany, jež postupně převzala veškerou moc ve státě a tento monopol si dodnes dovede udržet, vzdor mnohým šílenostem, zejména v podobě velké kulturní proletářské revoluce a velkého skoku vpřed za vlády Maotsetung.

(pokračování příště)

Vyznačení oblastí Číny s koncesí pro dočasné využívání území jiným státem – začátek 20. stol.

(zdroj: http://www.expo2010-deutschland.de )

You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.

Napsat komentář

XHTML: You can use these tags: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>