„Včera, dne 20.8.1968, kolem 23. hodiny večer překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů.

… Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejenom všem zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale i za popření základních norem mezinárodního práva.“ (Z prohlášení předsednictva ÚV KSČ)

 „TASS je pověřen oznámit, že straničtí a státní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a ostatní spojenecké státy s prosbou o poskytnutí neprodlené pomoci bratrskému československému lidu včetně pomoci ozbrojenými silami.“ (Z oznámení sovětské tiskové kanceláře TAAS)

Té noci byla vila ústředního výboru ČSM v Dejvicích plná studentů. Předchozí den se konalo zasedání předsednictva nové organizace – Svazu vysokoškolských studentů Čech a Moravy. Ubytovací prostory vily byly dány k dispozici přespolním a ti uspořádali večírek pro ostatní. Bylo co oslavovat. Akademická půda, spoluúčast na vedení fakult, nový stipendijní řád, svobodný studentský tisk, svobodné cestování, rehabilitace. Euforie z dosažených změn gradovala.

Nová studentská organizace byla založena 26.5.1968 na ustavujícím kongresu v Olomouci. Ze 67 fakult existujících v Čechách a na Moravě se dostavilo 52 studentů. Všechny plzeňské fakulty měly na kongresu své zástupce. Po bouřlivých diskusích, ve kterých vystoupili studentští vůdci Holeček, Müller, Kavan a ideolog Zbořil, přijali delegáti stanovy a zazpívali Gaudeamus.

Tom seděl v hlubokém křesle salonku vily. Bylo mu příjemně. Kolem hemžení známých studentských vůdců i neznámých krásek. Chvíli se bavil s půvabnou studentkou, dcerou čs. velvyslance v NDR. Většinu přítomných neznal. Když se Tom zvedal k odchodu, zazvonil telefon. Bylo po druhé hodině v noci 21. srpna. Někdo zvedl sluchátko a celý vyděšený zvolal do salonku:

„Rusové nás obsazují! Máme si otevřít okna.“ Kdosi volal z Ruzyně.

Zvenku proudil do místnosti čerstvý vzduch doprovázený zlověstným hučením přelétávajících letadel. Nastalo překotné telefonování na všechny strany. Nikdo nic nevěděl. V průběhu noci byla vypnuta telefonní sít a hlavní vysílač rozhlasu v Mělníce. Na rozhlas po drátě a další rezervní vysílače soudruzi „zdravého jádra“ ÚV KSČ naštěstí zapomněli. Národu a světu se postupně dostalo pravdivých informací. Když Tom opouštěl budovu, zahlédl plačící dceru čs. velvyslance v NDR.

Den začal příliš brzy. Tom střídal běh s rychlou chůzí. Musí se dostat k zaparkovanému autu u příbuzných na druhém konci Prahy a pak pryč z města. Vrátit se na svou fakultu a organizovat odpor. Žádné násilí, žádné hrdinství, jen okupanty přesvědčovat. Přijeli zbytečně. Žádná kontrarevoluce tu není.

V blízkosti ministerstva obrany postávali lidé, po ulici projížděly černé volhy. První obrněná vozidla okupantů, bíle označená, mířila k vládním budovám. Když svítalo, odjížděl Tom směrem na západ. Lidé ve vesnicích se pomalu probouzeli do nečekané reality. Dostavil se vztek, pláč a bezmocnost.

 *

Po překonání prvního šoku se u obyvatel západočeské metropole projevil český fenomén, typický pro krizové stavy. Lidé okamžitě vytvořili fronty před obchody. Zbytek národa s šikovností sobě vlastní demontoval identitu svého kraje. Silniční směrovky byly otočeny o 180 stupňů nebo se objevily nové – „Moskva 2000 km“ – nastavené správným směrem. Cedule s názvy měst, vesnic a ulic zmizely, ale lidská tvořivost je nahradila novými a vtipnějšími:

„Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil“.

V hospodách platil nevyhlášený suchý zákon, ale nikomu to nevadilo. V kině Oko promítali nonstop nejčerstvější filmové záběry z terénu, aniž to okupant, v blízkosti střílející do fasád budov, tušil. Místní rozhlas nadále svobodně vysílal zprávy a městem se nesla fáma, že to umožnilo setkání bývalých spolužáků Vysoké vojenské v Moskvě – plukovníka plzeňské posádky a ruského plukovníka okupujícího metropoli.

Studenti vydávali v budovách fakult zvláštní okupační čísla svého časopisu „Index“. Obsahovala aktualizované prohlášení k politické situaci, doporučení, jak se chovat při styku s okupantem, satirické veršované články vyjadřující vztah národa k vojákovi Varšavské smlouvy a obrázky vystihující setkání dvou různých civilizací.

Když zrovna okupanti nestříleli a obsluha kanónů se potřebovala nadýchat čerstvého vzduchu, čekala je sprcha otázek zdatných ruštinářů, na které neuměli odpovědět. Tento monolog byl výjimečně přerušen příchodem místních šlapek, které nalezly do tanku a dokončily rozvratné dílo. Naprosto zdezorientovaní, hladoví a fyzicky zničení okupanti byli postupně vyměněni za druhý sled čerstvých jednotek vybavených mluvčím, který ideologicky připraven sestupoval mezi protestující lid a pravil: „Jak to, že tady nebyla kontrarevoluce? Podívejte se, jak máte rozstřílené domy!“

Československá armáda byla internována ve svých kasárnách s příkazem žádné obranné akce nepodnikat. Nyní dostali příkaz situaci vysvětlovat na úřadech a školách.

„Pojeďte s námi do Prahy,“ pravila s úsměvem brunetka v džínovém obleku vycházející s kapitánem čs. armády z kanceláře rektora. Z Tomových pohledů pochopila, že by ji nerad viděl naposledy.

Cestou mlčky pozorovali okolí. Sešrotovaná auta od pásů tanků, okna obchodů polepená výzvami, na křižovatkách bezradní okupanti. Když před polednem přijížděli ku Praze, věděl Tom alespoň, že se jmenuje Petra. Na Smíchově je kapitán upozornil na protestní stávku:

„Nelekněte se. Ve 12 hod začnou houkat sirény a zvonit zvony.“

Zaparkovali na náměstí Sovětských tankistů pod Petřínem. Zde stály dva tanky. Jeden na podstavci a druhý na zničeném chodníku. Ten první s číslem 23 osvobozoval Prahu před 23 lety. Ten druhý ji právě okupuje. Řidiči obou tanků mluvili stejnou cizí řečí. Tehdy i nyní.

Přesně ve dvanáct se rozezněla siréna umístěná na rozlehlé budově posádky, v dáli se přidaly zvony, až rezonovalo celé město. Obsluha druhého tanku znervózněla a spustila palbu z těžkých kulometů. Ozvěna výstřelů násobila hrůzu, kterou salvy vyvolaly u stojících davů. Nikdo nevěděl, kam nebo po kom se střílí. Lidé utíkali překotně do průchodů a do postranních ulic. Tom s Petrou měli nejblíže do Kinského zahrady. Schovali se za tím nejmohutnějším stromem. Vystrašeně se na sebe podívali a objali se. Pud sebezáchovy. Vysvětlení pro to neměli a ani ho nehledali. Zůstali v objetí, dokud se svět kolem neuklidnil. Pak mlčky kráčeli Kampou po náplavce. Na malostranském konci Karlova mostu u sochy rytíře Bruncvíka se zastavili.

„Oni tady zůstanou už navždy. Od prvního dne to víme. Všechno to organizovali oni. ‚Dva tisíce slov‘ přesně zapadlo do jejich plánů. Byli jsme jediná země východního bloku, kde ještě neměli svou armádu a rakety,“ sdělovala zasvěceně Petra.

„Kdo to ví od prvního dne?“ zeptal se nechápavě Tom.

„Teď už je to jedno. Jsem od vojenské kontrarozvědky. Nikdo našim analýzám nevěřil. Dubček si to nikdy nechtěl připustit,“ tvrdila.

Domluvili si schůzku na pozdní večer. Odpoledne má důležitá setkání. Tom s napětím čekal na večerní rande s tajemnou agentkou. Nikam však neodešel. Ten den bylo v Praze vyhlášeno stanné právo. Zákaz vycházení z domu mezi 22. až 5. hodinou ranní.

Celou noc důkladně pročítal dokument „Dva tisíce slov“ vydaný koncem června a napsaný údajně z popudu vědců. Nenašel nic provokujícího, co by překročilo ideologické bariéry strany. Jen jednotlivé věty vytržené z kontextu mohly být zneužitelné a byly zřejmě nestravitelné i pro obrodné komunisty:

Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci… Je třeba vynalézt způsoby, jak je přimět k odchodu: rezoluce, demonstrace, stávky… Zakládejme jiné noviny… Ustavujme výbory na obranu svobody slova… Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu…

Zaujal ho i další odstavec, který v souvislostech těchto dnů byl více než prorocký:

Velké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tváří v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát…

Stál bezmocně u otevřeného okna. Teplou nocí se ozývala střelba. Okupant opět dával najevo svoji převahu.

*

Poslední srpnové číslo časopisu plzeňských vysokoškoláků „Index“ bylo vydáno v duchu „politické reality“.

V úvodu stálo motto:

Svého času vyhrožovali Peršané Sparťanům, že pro perské šípy nebude vidět slunce. I Sparťané odvětili: „Ve stínu budeme bojovat.“

Následovaly úvahy nad politickou realitou:

Co všechno jsme ztratili, stále ještě nevíme, ale jen podle toho, co víme, je toho dost. Zamysleme se spíše nad tím, co jsme získali. Je to poněkud paradoxní, ale získali jsme alespoň na jeden týden naprostou a dosud nepoznanou svobodu projevu. Každý říkal, co chtěl. Říkal to nahlas, kdekoliv, kdykoliv a před kýmkoliv. A tu se ukázalo, že všichni chtějí totéž… Pochopili jsme, co naši rodiče protrpěli před třiceti léty…

Po těžkých (a slavných) dnech, kdy náš národ s hrdlem stisknutým cizíma rukama kopal a mlátil kolem sebe ve svatém nadšení, přichází tedy nyní doba „konsolidace a normalizace“, tj. doba, kdy opět začneme černému říkat bílé a přitom budeme doufat, že na oplátku tento stisk na našem hrdle trochu povolí…

Místo závěrečného fejetonu uvedl Index dvě bajky:

Bajka optimistická

Přišel obr k trpaslíkovi, povalil ho na zem a sedl si na něho. Pak mu konejšivě povídá: „Odejdu ihned, jakmile uvidím, že dokážeš stát pevně na vlastních nohou.“

Z toho plyne poučení – nepropadat beznaději.

Bajka smutná

Vzpomněl si mamut, že zašlápne mravence. „Nemohu se bránit,“ povídá mravenec, „ale než mě zašlápneš, řekni mi, kolik je jedna a jedna.“

Po dvou týdnech přemýšlení chcípnul mamut hlady.

A aktualizované přísloví:

Lež má krátké nohy, ale bohužel okované boty.

*

Předchozí úryvky z knihy Sametová flétna najdete v rublice Zajímavosti,  reference a ohlasy na knihu v rubrice Doporučujeme.

Nakladatelství Regia, www.nakladatelstvi-regia.com , www.kosmas.cz, www.knizniweb.cz, www.dobrovsky.cz  nebo v knihkupectvích.

Cestou se bavíme srovnáváním cenových relací pestré sítě benzinových pump. Je z čeho vybírat. Palivová ručička se však nepozorovaně přiblížila k nule a tak první pumpa jakékoliv cenové relace byla záchranou. Uklidnil jsem se, až když jsem dostal od usměvavé blondýny k plné nádrži jako útěchu tatranku.

Když jsme se řítili padesátikilometrovou rychlostí kolem několik let rozestavěné dálnice, nechtěl jsem si zkazit dobrou náladu úvahou, že ve státě silnic a dálnic je cosi shnilého a uvěřil jsem ceduli „Brzy pojedete po novém.“ Každým měsícem tam totiž přibude jeden bílý pruh nebo patník a tak se zdá, že vše je na dobré cestě.

 Z temelínských věží se „kouřilo“ a to zřejmě přimělo moji ženu položit záludnou otázku: „ Jak jsou vlastně vysoké?“ Reagoval jsem jak ten hrdina z knihy Jak se stát miliardářem a připomněl jsem si nedávnou diskusi o nejvyšších stavbách ve světe. Zdá se, že ty temelínské pokulhávají za světovým trendem. Těch 154 metrů není zase tak moc.

Následovala dobrá zpráva z radia, že nová vláda bude podporovat rozvoj jaderné energetiky jako zdroje čisté energie. Ta stará  zbaběle lavírovala. Konečně spatří světlo světa návrh státní energetické koncepce, který leží několik měsíců neprojednaný ve vládním šuplíku. Se čtyřiceti osmi procenty elektrické energie z jádra budeme světoví. Ale až v roce 2050.

Fotovoltaiky rozeseté po krajině mi nikterak nevadily, než jsem si uvědomil, že příští rok hlouběji zasáhnou do mé peněženky. Současných pět procent obnovitelné energie se zvedne do roku 2030 na 15 %. Co naděláš – energetický mix musí být kvůli energetické bezpečnosti a soběstačnosti vyrovnaný. Vzpomněl jsem si na svého kamaráda, který v jižních Čechách postavil před lety první solární elektrárnu, dokonce svépomocí, a jako jedinou s dřevenou konstrukcí. Byl jsem na něj hrdý. Ale nevím, zda mu budu držet palce pro uvažovanou další stavbu.

Konečně jsme na Šumavě. Patron tohoto kraje Karel Klostermann na sklonku života v jedné knize napsal: „Jak se vše změnilo od těch dob! … a co tu starého zbylo, má jakýsi ctihodný, vznešený ráz, jako stará krajka věkem zežloutlá na hedvábné toaletě krásné paní.“  

Proměn zažila Šumava více než dost. Po odstranění železné opony se našly na šumavských planinách ruiny usedlostí, trosky kostelů a pusté kapličky. Naštěstí příroda je nezničitelná a lidé, kteří šumavskou krajinu zvelebovali a svými hutěmi, sklárnami a pilami přinášeli obživu ostatním, jsou nahrazeni novou generací lidí, kteří se snaží Šumavu obnovit, vrátit jí její původní kouzlo a historii oživit.

Potěšil nás nově zrestaurovaný kostelík p. Marie Bolestné na kopci nad Horní Planou, postavený v roce 1779 na místě zázračného pramene. Informační tabulka sice nabídla nečekanou informací: „ …tento kostel byl renovován bývalými německými obyvateli,“  ale je děkováno i rakouským a českým dárcům. Přičiněním místných obyvatel vznikly na vyhlídkách kolem kostela, u pomníku básníka Adalberta Stiftera a podél aleje dvěstě let starých stromů vkusné dřevěné lavičky pro poutníky, které nikterak nekonkurují mohutným a prastarým, vytesaným z jednoho žulového kvádru. Mimo jiné na planině pod kostelem je nejvýše položené fotbalové hřiště v Evropě – 800 m.

Lipenské jezero v Černé je nejširší a tak jsem neodmítl projížďku plachetnicí – poprvé v životě. Bylo řádně větrno a usazen uprostřed lodi Nirvána se skloněnou hlavou jako na špalku gilotiny jsem očekával osudnou ránu ráhnem. Během napínavé jízdy jsem pochopil funkci plachty kosatky a plavčice (prý kosatníka), které nevadily ani rázné povely manžela-kormidelníka. Uprostřed jezera přestal foukat vítr a já jsem konečně mohl zvednou hlavu a kochat se okolím. Ani jsem nevnímal povzdech kormidelníka, že plavčice zapomněla pádla na břehu.

Skalní stěna Plešného jezera byla nepřehlédnutelná, stejně jako torza stromů napadených kůrovcem na hřebeni Plechého. Tato péče „ochránců přírody“ prý způsobila devastaci terénu v okolí jezerní stěny a zhroucení obelisku již zmíněného básníka Stiftera, vytesaného do skály. A když už jsme u té ochrany přírody, tak kůrovcem by se měli zabývat opravdu jen odborníci a ti ochránci-amatéři by měli pohlídat alespoň územní plán. To nevyžaduje žádnou odbornost – jen zdravý selský rozum. Nepovolit žádnou výstavbu na lesních planinách, nekácet zdravé stromy a přizpůsobit architektonický styl nových domů šumavské přírodě. Jak se říká – příroda nevyjednává. Musí se jí dát to, o co si říká, jinak nespolupracuje.

Nedaleký ostrov Tajvan alias Hadí ostrov působí lákavě, ale není radno jej navštívit. Patrně to byli rybáři, kdo rozšířil báchorku, že na tomto ostrově jsou hadi, aby nerušeně mohli klimbat u svých prutů. Nicméně desetiletá dvojčata našeho hostitele si s touto neověřenou informací nedělala starosti a rozhodla se na ostrov doplavat. Asi se inspirovala odvahou šestnáctileté Jessicy z Austrálie. Od břehu Jestřábí na ostrov je to dobrých 2150 metrů. Děvčata Markéta a Kristýna to dokázala!

Labradorka Ina si na výletě prožívá svůj vlastní příběh. Lenošení na zadním sedadle se stálou vidinou pamlsků na návštěvách střídá odvážnými skoky do každého rybníka. Tihle psi mají blány mezi prsty a jsou proto výborní plavci. Neúnavně aportuje z vody a zvláštní pozornost věnuje dětem hrajícím se na břehu jezera. Jakoby je hlídala. Únavou uléhá až mezi dveřmi hospůdky U Funyho. Číšník ji uctivě překračuje a holandská turistka, když o ni zavadí, se jí s úsměvem omlouvá: „Excuse me“. Prazdroj v hospůdce sice došel už v osm večer, ale Gambrinus byl dokonale chlazený a jídlo chutné. Doporučujeme.

Vydáváme se po proudu na jih. Nad vesnicí Lipno lítá vyhlídkový vrtulník. Při změně letového úhlu se mění zvuk motoru a manželka se zbytečně děsí, že motor vysazuje. Trochu to ruší poklidnou atmosféru, ale zvykáme si a děti nás lákají na podívanou. Tím to samozřejmě neskončí a nejstarší Anouk je už ve vzduchu. Dvousedadlový  vysoce spolehlivý Robinson R-2 americké provenience nabízí vynikající letové vlastnosti a s plnými nádržemi vydrží ve vzduchu až tři hodiny. Vystřídají se nakonec všechny děti –  Odin, Kristýna, Filip i Monika. Labradorka Ina štěká a chce také nahoru. Manželka nahoru nechce – prý lítala již nad kaňonem. Jak to? Kdy to bylo, že jsem při tom nebyl? Máme alespoň krásné „satelitní“ fotografie.

Krajina bezprostředně nad lipenskou přehradou je k nepoznání. Marně jsme hledali oprýskanou bytovku, kde jsme na svatební cestě jednu noc přespali na rozvrzaných postelích. Obklopen architekturou přímořských letovisek se zahraniční klientelou, marinou nejnovějších plachetnic, krytým veřejným bazénem a perfektní cyklostezkou ovládanou spíše kolečkovými bruslemi, málokdo již vnímá samotnou přehradní hráz s vodní elektrárnou. Přitom je také raritou, protože jde o dvě různé elektrárny. Lipno I je vybaveno dvěma soustrojími Francisovy turbíny o výkonu 60 MW. Odtoková voda z turbin je vedena tunelem o průměru 7,5 metrů (!) do vyrovnávací nádrže ve Vyšším Brodě a tam využita pro malou průtočnou vodní elektrárnu s jednou Kaplanovou turbinou. Prostě nevídané dílo uvedené do provozu v roce 1959.

Večerní klid rozřízne nezvyklý hluk motoru. Kopcem nahoru k baráku přijíždí na večerní party veterán jeep Willis-MA Charlie řízený známou českobudějovickou osobností. Usedám za volant. K Willisu mám osobní vztah. V pětačtyřicátém osvobozoval statek rodičů na Klatovsku. Řidič, dnes již prošedivělý elegán stále ještě kvalitního zevnějšku, uhrančivého pohledu a bystrého ducha, vypráví příběh tohoto technického skvostu. Skoro ho podezřívám, že jeho příběh byl předlohou ke knize Milionový jeep, ve které knižní hrdina lákal na bíle natřeného jeepa mnohá děvčata. Knihu jsem před lety koupil v levných knihách s doslovem prezidenta Havla. Bohužel, i tak někdy končí dobrá literární díla. Toto setkání bylo pro mne pohlazením po duši.

Cestou zpět domů jsme nemohli minout Zlatou Korunu. Před mnoha lety jsme tam měli problémy zaparkovat. Dnes se to opakovalo a řada aut cizích značek bloudila městem. Doporučuji radním vybudovat důstojné parkoviště. Taková vzácná památka si to zaslouží. Zato organizace vodní turistiky fungovala bezchybně. Zvýšená hladina po deštích lákala vodáky a půjčovny kanoí a raftů byly v permanentním obležení. Jako starý vodák bych oslovil půjčovnu první zleva před mostem. Pohotový Petr briskně odhaduje vodácké schopnosti zájemců, poradí a se svými kolegy je doveze na místo.

PS: Na budované dálnici u Písku mezitím přibyla další bílá čára.

Fotogalerie:

Zajímavým úkazem lipenského jezera je počasí. Je nečekaně proměnlivé. Večer nás potěšilo dobrou viditelností z vysokopoloženého sídla našeho hostitele…,

… ráno jsme plavali v totální mlze.

Unavení poutníci v parku A. Stiftera nad Horní Planou

Kormidelník Gusta a jeho milovaná Nirvána

Markéta a Kristýna dobývají Tajvan

Nebojácná Kristýna startuje

Staré Lipno

Nové Lipno

Jeep Charlie na party

I děti měly svoji party

Zlatá Koruna

Z výzkumů vyplývá, že přijatelnost uhlí jako energetického zdroje trvale a prudce klesá. U výroby elektřiny z rašeliny je tento pokles podstatně povolnější. Obdobně hodnotí i zemní plyn. Naproti tomu prudce roste přijatelnost jaderné energetiky. Z počátečních 40 % Finů akceptujících atomovou energetiku stoupl nyní jejich podíl na 69 %.

Tradiční všeobecná akceptace obnovitelných zdrojů se vedle dlouhodobě sledovaného názoru na vodní elektrárny potvrzuje i v nově analyzovaných postojích vůči větrné energii a biomase. Podporuje je více než 90 % Finů. Trvale roste odpor vůči energetickému využívání ropy. A už více než polovina dotázaných si přeje snižovat závislost na dovozu elektřiny.

Finové dnes provozují dva jaderné  bloky v Olkiluoto (3o let staré) a dva bloky u Loviisy (25 let staré). V prvém případě se jedná o JE se dvěma varnými reaktory (postavené s pomocí švédské firmy Asea Atom ) o  původním výkonu cca 600 MW, který byl postupnými úpravami navýšen na dnešních 2 x 860 MW.

V případě Loviisy se jedná o JE s vodovodními reaktory ruského typu VVER, které známe z Dukovan, ale u kterých řídící systémy dodala firma Siemens. Specialitou Loviisy je ledový kondenzátor (se skutečným ledem) sloužící k likvidaci paroplynné směsi v případě velké havárie – prasknutí hlavního potrubí s následným výronem páry.

JE Olkiluoto s rozestavěným 3.blokem

Třetí rozestavěný blok v Olkiluoto s evropským pokrokovým  reaktorem  EPR III. generace buduje konsorcium francouzská Areva a německý Siemens. Není bez zajímavosti, že v místě výstavby EPR je v současnosti zaměstnáno  na 3400 lidí 55 národností. Reaktorová nádoba je již instalována a váží 420 tun, stejně jako ochranná kopule nad reaktorem o průměru 5,3 m a výšky 10,6 m. Začínají se instalovat další těžké komponenty. Stavba nabrala zpoždění. Hlavním důvodem jsou problémy s dodavatelským stavebními firmami. Ukazuje se, že díky útlumu výstavby JE ve světě v minulé době chybí stavební firmy, které dokáží provádět betonáže v požadované extrémní kvalitě. Tento třetí jaderný blok v Olkiluoto (pátý blok ve Finsku) bude uveden do provozu na konci roku 2012. Hlavní stavební práce jsou dokončeny. Téměř všechny budovy jsou nyní plně uzavřeny a zabezpečeny před povětrnostními vlivy. Po počátečním zdržení probíhá montáž potrubních systémů. Nyní započnou práce na hlavních komponentech.

 JE s reaktory III. generace jsou bezpečnější a ekonomičtější než jejich předchůdci. Zvyšuje se u nich jaderná a radiační bezpečnost použitím pasivních bezpečnostních prvků, které nevyžadují elektrický nebo mechanický zásah operátora či kontrolního systému, neboť fungují na principu gravitace nebo přirozeného proudění. Z ekonomického hlediska je podstatná životnost reaktoru, která se zvyšuje na 60 let. Snížení spotřeby uranu a zmenšení objemu radioaktivního odpadu umožňuje vysoké vyhoření paliva. Prodloužení intervalu mezi výměnami paliva je docíleno vlastnostmi nového paliva. Reaktor  by měl být schopen využívat palivo MOX obsahující plutonium z přepracovaného vyhořelého paliva. Velmi silně je redukovaná možnost nehod s roztavením paliva. Kontejnment a celková konstrukce budov zajišťuje odolnost proti pádu letadla a dalším vnějším vlivům, jako jsou třeba zemětřesení nebo hurikány.

JE Loviisa

Zelenou dalším dvěma blokům –  jednomu pravděpodobně opět na ostrově Olkiluotu, druhému (tzv. polárnímu) na březích Botnického zálivu na severu Finska – dal finský parlament letos v červenci.

Olkiluoto je  ostrov na západě finského pobřeží. Kromě již zmiňovaných jaderných bloků je zde v záloze plynová elektrárna (100 MW) a experimentální větrná turbína (1 MW). Na ostrově se navíc buduje trvalé uložiště jaderného materiálu a vyhořelého paliva také z druhé finské JE Loviisa (2 x 488 MW). Ostrov je z pochopitelných důvodů řídce osídlen s několika domky, pláží a možností k rybaření.  Živěji je v nedalekém Pori nebo městě Rauma na pevnině.

Městečko Loviisa je na tom z hlediska atraktivnosti podstatně lépe. Bylo založeno jako hraniční pevnost s Ruskem v roce 1745. Leží v jižní části Finska se 7 tisíci obyvatel, s pevností Svarholm a nedalekou katedrálou Porvou. A že zde společenský život jen kvete, o tom  svědčí i pravidelné soutěže o Miss Loviisa.

Miss Loviisa 2010

Expozice v několika sekcích kombinuje myšlenky kulturního dědictví a ekonomického a technologického rozvoje regionů – to může pomoci vyřešit nejdůležitější problémy v tak obrovské zemi jako je Rusko – a nabídne vizi, jak využití nové technologie a inovačních projektů nastartuje kvalitativní změny v životě měst a lidí v budoucnosti.

Nové technologie pro životní aktivity.

Tato sekce představuje nové technologie podporující životně důležité aktivity měst. Budoucí města se nemohou rozvíjet bez inovačních technologií, které berou v úvahu životní prostřední, náhradní zdroje, sociální a další problémy moderních velkoměst.

Výstava inovačních metod je zaměřena na energii budoucí generace. Její koncept spočívá v mírovém využití jaderné energie pro blaho lidstva, hledání nových druhů energie, které mohou zabezpečit vysokou kvalitu života pro lidstvo a přispět jadernou energií k ochraně životního prostředí.

 Speciální sekce GK Rosatomu prezentuje novinky ze světa energie

 Rychlé reaktory.

Současné Rusko zřetelným lídrem z hlediska vývoje rychlých reaktorů a jedinou zemí, kde rychlé reaktory pracují ve zkušebním i provozním režimu. Rychlé reaktory mohou využívat jako paliva mix oxidu uranu a plutonia. Nazýváme je též jako MOX palivo. Palivový cyklus umožňuje využívat jako paliva izotop uran 238, kterého je obsaženo v uranové rudě 99 krát více než izotopu 235, který je palivem v současných tepelných reaktorech. Kromě toho palivový cyklus v rychlých reaktorech využívá plutonia, které se získává z vyhořelého paliva tepelných reaktorů.

Pojízdná termoelektrická elektrárna

V Petrohradě se buduje první na světě pojízdná termoelektrická elektrárna. Základní charakteristikou je mobilita a schopnost dodávat teplo i elektřinu vzdáleným osídlením vč. oblastí s permanentním mrazem a schopnost odsolovat mořskou vodu, když je zapotřebí.

Atomový ledoborec.

Rusko má nejvýkonnější flotilu atomových ledoborců na světě a jedinečnou zkušenost s projektováním, stavbou a provozem těchto lodí. Flotila zahrnuje 6 atomových ledoborců, jednu nákladní loď a 4 lodě technického zabezpečení. Zajišťují stálý provoz námořním lodím v Severním moři a na Dálném východě. Nová generace těchto ledoborců se účastní také těžby přírodních surovin za polárním kruhem.

Supravodivé materiály.

Přenosové sítě ze supravodivých materiálů umožní bezeztrátový přenos elektrického proudu a tím zlepší městům dodávku energie. Ztráty současných přenosových sítí jsou 8 – 10 % a na dlouhé vzdálenosti (500 km) až 30 %.

Město budoucnosti viděné dětskýma očima.

Byla vypsána celoruská soutěž na expozici „Barevné okolí pro lepší město“. Nejlepší ilustrace (obrázky), jak by mělo nejlepší město budoucnosti vypadat, byly vybrány ze 300 prací 50 uměleckých škol a obrazových galerií v celém Rusku. Na jejich základě dospělí architekti vytvořili modely městských sídlišť a děti je vybarvily.

Děti navrhly formu nové architektury a prvky městské infrastruktury vyjádřily svůj názor na nejracionálnější a nejpohodlnější život ve městě. Každý obrázek představuje nejen budovu, ale komplexní soubor budov, sídliště, které vzrostlo velmi moderně a poutavě – viz 10 nejzajímavějších.

1. Rezidenční bydlení, surrealismus

Miroslav Velevskuj, 12 let: Všechno ve městě musí být uklidňující, pohodlné a blízké

Co je velké město? Pravěký strom. K čemu může být každý rodinný dům přirovnán? Jistě, k ptačímu hnízdu. Tento nádherný strom života má dost místa pro všechno – školky a školy, obchody…

Komplexní infrastruktura rezidenční čtvrti je zřídka stylově jednotná. Naše čtvrť připomíná několik měst v jednom: Moskva, Paříž… Kreml vedle Eifelovy věže, 15. století vedl 19. století, nečekané a jasné barvy připomínají Disneyland. Hodiny, jeden ze základních prvků surrealismu, tvoří střed obrazu a připomínají, že čas nemá kontrolu nad tímto světem.

2. Dopravní centrum

Dmitry Romanovsky, 11 let: Doprava ve městě musí být organizována s maximální efektivitou

Svět nebyl nikdy tak v pohybu jako v dnešním moderním životě. Svoboda a volnost pohybu nám zajišťuje, že můžeme žít, studovat a pracovat, kde se nám zlíbí.

Na obrázku vidíme perfektní dopravní centrum našeho zázračného města. Jsou tam železnice, silnice, letadla i lodě.

3. Univerzita

Svets Karpova, 14 let: Lidé ve městě musí být chytří a musí mít znalosti

Budova mrakodrapu vypadá jako fontána, stříkající plným proudem, nebo jako kytice bílých lilií. Rusko nemá tradici univerzitních kampusů, nenajdeme zde ani jednu budovu podobnou Opeře v Sydney. Mladá umělkyně se rozhodla tento nedostatek napravit. Komplex budov je situován na nábřeží v těsné blízkosti historického centra – viz malá rotunda.

4. Sportovní komplex, moderna

Tamerlan Ondar, 11 let: Všichni rezidenti by měli mít možnost sportovat, protože sport milují.

Ať v tom vidíme cokoliv, mořské dno či velmi komplexní strukturu na povrchu, jedno je jasné. Tento multisportovní komplex nabízí veškeré sportovní vyžití pro děti i dospělé a jakoby povzbuzoval – dosáhni víc a řekni: Rychleji! Výše! Dále!

5. Rezidenční ekologický dům, romantismus

Masha Kuzina, 11 let: Města musí být krásná, a dům by měl být součástí přírody

Toto je pravděpodobně nejvýznamnější projekt. Zobrazuje zcela soběstačný rodinný eko-dům. Rostliny na stěnách jsou obráceny ke slunci, světlo kumulují do solárních panelů a zajišťují tak elektřinu a osvětlení domu. Květní kalíšky sbírají dešťovou vodu, čistí vzduch a působí jako klimatizace. Dům je funkční, zároveň však hezký, což je velmi důležité. Připomíná květinu, šneka nebo mušli.

6. Továrna na zpracování odpadu, románský styl

Daniil Fuschenko, 10 let: Město musí být čisté

Proč je románský styl vhodný k zobrazení likvidace odpadu? Protože je charakteristický nepřemožitelnými pevnostmi, překrásnými chrámy, masivními zdmi, monumentálními oblouky a portály. V moderním městě, nebo spíše v městě blízké budoucnosti, se taková továrna stane pevností a chrámem. Její pevné zdi ochrání město před odpadem a uvnitř bude probíhat obřad: sklo, kov, papír a plast ukončí svůj život a zcela čisté a nové vyjdou ven jako zahradní a kancelářský nábytek, papírové ručníky, baseballové čepice…Vedle továrny se lidé baví, což vůbec nepřekvapuje, neboť je zároveň opravdovým architektonickým monumentem!

7. Městské divadlo, klasická architektura

Dasha Sultanova, 12let: Chtěla bych, aby všichni ve městě byli šťastni

Široké kroucené uličky historického centra, nenajdeme 2 budovy stejné.Vlastní budova divadla je elegantní a spontánní, připomíná barevný koláč, pohádkový palác, nepřemožitelný středověký hrad.

Kaskáda sloupů, oblouků a portálů jakoby vířila v tanci. Vše na obraze žije a dýchá. Není to jen městské divadlo, je to divadlo města. Je najednou jasné, že toto divadlo vytváří sváteční pohodu pro všechny obyvatele města.

8. Televizní a rozhlasová věž, Kitsch

Nastya Markotenko, 12 let: Každý v tomto městě by měl být schopen komunikovat s každým

Každé dítě vyrůstající ve velkém městě zná graffiti a kitsch. Kitsch je v architektuře umělecky odvážný krok. Nakouslé jablko nebo exotická orchidej, hromada odpadků nebo gigantická plastová láhev – všechno individuálně, nebo spíše v kombinaci slouží jako model, základ pro tvorbu ultramoderních projektů.

Dominuje zde věž vypadající jako gigantická jiskra, hvězda nebo exploze. Připomíná najednou mobilní telefon, jak bývá zobrazován v komiksech nebo dětských kresbách. Každý je pozitivně naladěn, jsme v kontaktu s celým světem!

9. Zdravotnický komplex

Dzhamal Yagmur, 8 let: Všichni ve městě musí být zdraví.

Co se vám vybaví při slovech zdraví a péče? Především čistota a klid. Mladý architekt si vybral hladké linie a pastelové barvy, podlahu pokryl mramorem a prostor učinil funkčním, do prostoru však pustil slunce.

Projekt je tvořen samostatnými věžemi, připomínajícími šachovou figurku, ruskou matrjošku a zvonici ortodoxního chrámu. Celý komplex je světlý a čistý. Cítíte příjemné slunné pokoje a přísně sterilní operační sály.

10. Komplex školy a školky, Etnický styl

Borya Bragin, 9 let: Školy a školky musí být místem ve městě, kde se děti cítí dobře a kde je to baví.

Kdysi dávno lidé věřili, že svět odpočívá na třech velrybách, stojících na obrovské želvě.Ovšem, je něco pevnější, než obrovská želva, která nespěchá a ví mnohem víc než kdokoliv na světě?

Proto je naše školka světem na velikánské želvě. Nepřipomínají ty kroucené věže velrybí ocasy?

Želva dala impuls představivosti mladého architekta a utekla ze zoologického koutku školky na prosluněnou zahradu. A pohádkové město je barevným hřištěm, atraktivním pro děti zejména v letních teplých dnech. Skotačí na hřbetě želvy, radují se ze slunce a všude je cítit štěstí .

Expozice talentů prezentuje technické novinky.

Digitální UV tisk využívající nanotechnologii, izolační materiály s vysokou odolností na bázi skelných granulí, specielní laminát z uhlíku a minerálních vláken, doteková technika, která umožňuje pracovat v 3D grafice jedním prstem a solární kuchyňská jednotka transformující sluneční energii na tepelnou.

 Návštěvník narazí ale i na úsměvné novinky, jako např. na skládací automatizovaný stůl se zabudovaným PC s dotykovou obrazovkou, lokálním osvětlením, držadlem, popelníkem, zásuvkou, webovou kamerou a dalšími užitečnostmi. Vhodný pro práce vsedě i vleže, doma či na rekreaci.

Expozice prezentuje mnohé nové léčebné metody např. léky založené na genetice k léčbě chorob, způsobených nedostatečným krevním zásobením tkání a orgánů. Spolupráce s matematiky a pomocí superpočítačových technologií dala možnost vzniknout nové medicíně. Brzy bude dokončeno nové centrum pro výchovu mediků, zaměřené na aplikaci vědeckých výsledků a využití nových lékařských technologií. Nově objevené genetické struktury umožní vývoj léků k terapii ischémie dolních končetin, stimulaci růstu nervů a prevenci jaterní fibrózy. Nové metody umožní využití vlastních buněk pacienta k léčbě a stimulaci regenerativních procesů.

Tréninková souprava pro děti s poruchami svalstva a kostí umožní zmenšit omezení pohybu u dětí s tělesnými vadami a zlepší léčebný efekt u defektů páteře, držení těla, horních a dolních končetin, kloubů a zad.

Giamatrix bioskin, „umělá kůže“, byla vyvinuta experty Univerzity v Orenburgu a znamená velký přínos zejména pro popáleninová centra, chirurgii diabetické nohy a bércových vředů, náhradu ušního bubínku a estetickou medicínu. Její cena je ve srovnání s cizími preparáty mnohem nižší. Další výhodou je, že může být skladována dlouhou dobu za zcela normálních podmínek.

Mechanická trikuspidální chlopeň TRIKARDIKS má stejné fyziologické vlastnosti jako vlastní srdeční chlopeň a dostala licenci ke klinickému použití. Výzkum začal v r.2002 a dnes patří ke chlopním nové generace. Její největší výhodou je možnost snížení dávky až úplné vysazení protisrážlivých léků v pooperačním období, neboť použitý materiál eliminuje nebezpečí trombózy. Byla vyvinuta a je používána na třech vedoucích kardiologických centrech. Poprvé byla implantována 18.6.2007 v Bakoulevovu centru a je vůbec poprvé, kdy vývoj v této oblasti o 3-5 let předstihl Ameriku. Jedná se o patentovaný a licenční produkt s dobrou perspektivou na export.

„Tisknutí myšlením“ je prvním úspěchem skupiny vědců. Vědci předpokládají, že jejich objev pomůže při rehabilitaci dětí s poruchami centrálního nervového systému.

A nakonec praktická věc – RusAutobus. Jde o unikátní službu, která pomáhá navigovat v mnoha městech světa. Vyberete si způsob transportu, místo startu a cíl a software vám pomůže dostat se do cíle s minimální ztrátou času a peněz. Můžete zadat vlastní parametry a Rusautobus vám je vyhodnotí. Pokud si vyberete své „oblíbené“ taxi, dozvíte se jméno řidiče, dobu jízdy i vybavení vozu. Umožní vám i objednat si jízdenku a hotel pomocí SMS, nabídne informace o kultuře a probíhajících slevách.

RusAutobus opoeruje již v 16 městech Ruska a Ukrajiny a jeho využití roste. Spolupracuje s velkými evropskými a asijskými portály, mobilními a cestovními společnostmi na celém světe. V roce 2012 se předpokládá rozšíření služeb na zabukování hotelů, letenek, všech forem transportu ve stovkách měst celého světa.

Z historie účasti Ruska na světových výstavách v obrazech.

Vídeň 1878

Paříž 1936

New York 1939

Osaka 1970

(zdroj: http://www.expo2010-russia.ru/en/exposition.xml)

Do Česka kvůli němu proudí zástupci firem, lobisté i emisaři vlád zmíněných států a snaží se české politiky a úředníky státu přesvědčit o výhodách, které ČR může získat, pokud v tendru uspěje právě jejich firma.

*

 Francouzská AREVA nabízí pro dostavbu JETE nový evropský pokrokový reaktor EPR generace III+ o výkonu 1650 MW. U reaktorů EPR se zcela určitě zvyšuje jaderná a radiační bezpečnost. Z ekonomického hlediska je pak podstatné prodloužení životnosti reaktoru. Snížení spotřeby uranu (až o 15 %) a zmenšení objemu radioaktivního odpadu umožňuje vysoké vyhoření paliva. Prodloužení intervalu mezi výměnami paliva je docíleno vlastnostmi nového paliva. S výstavbou EPR se již začalo např. ve Finsku.

Tým francouzských manažerů se na setkání s představiteli českých firem se netajil zájmem těsně kooperovat se zkušenými domácími partnery: „České organizace se budou moci podstatným způsobem podílet na projektu výstavby EPR v České republice“, zdůraznil v této souvislosti Dominique Mockly, výkonný viceprezident pro marketing společnosti AREVA.

Francouzská firma AREVA je aktivní i na poli jaderného paliva. V americkém státě Idaho postaví nový závod na obohacování uranu pro jaderné elektrárny v USA.

 *

Šéf Westinghouse Jackson trumfuje a nabízí pro české firmy ještě více: „Na dostavbě Temelína se Češi mohou podílet ze 70 až 80 procent.“ Westinghouse je podle Jacksona schopen nabídnout příznivou cenu i rychlou výstavbu svých ultramoderních jaderných reaktorů AP1000, které v tendru nabízí.

Jde také o reaktory generace III+. Čtyři reaktory tohoto typu jsou nyní ve výstavbě v Číně, další čtyři má firma dodat pro elektrárny v USA. V Číně mají podle Jacksona začít fungovat již v roce 2013.

Zástupce Westinghouse zdůraznil méně známý fakt, že na technologiích Westinghouse je podle informací firmy založeno 40 procent ve světě fungujících jaderných elektráren. Firma, kterou od roku 2006 ovládá japonský konglomerát Toshiba, je lídrem například v čínské jaderné energetice.

Westinghouse se také podílel na výstavbě prvních dvou bloků Temelína dodávkou měřících a řídících systémů a do letošního roku byl i výlučným dodavatelem jaderného paliva. Od července však Temelín začíná přecházet na palivo ruské společnosti TVEL. Během dvou měsíců ho vymění v prvním bloku, druhý blok má přijít na řadu příští rok na jaře.

 *

Představitel ruského Atomstrojexportu jde rovnou k meritu problému, který obestírá tendr: „O energetické závislosti na Rusku není dobré hovořit. Už se těším, až to budu vysvětlovat,“ říká první viceprezident Timur Ivanov. Podle něho bude výstavba nových dvou bloků JETE českým projektem, i kdyby na něm pracovala ruská firma. Ruský Atomstrojexport se nabídky na dostavbu dvou bloků účastní v konsorciu se Škodou JS a Gidropressem. Už ale nezdůrazňuje, že vlastníkem Jaderného strojírenství v Plzni je ruská firma.

Rusové věří v úspěch ve výběrovém řízení a uzavřeli již předběžnou dohodu s více než  dvaceti firmami, které potvrdily zájem a připravenost s nimi spolupracovat. Nyní pracují na podrobnostech harmonogramu, který se zabývá technickým zpracováním nabídky. Samotný projekt má řídit Škoda JS jako lídr konsorcia. Navíc klíčová zařízení elektrárny, tzv. jaderný ostrov, se budou vyrábět přímo v Plzni.

Ohledně paliva bývá zvykem, že dodavatel nabízí investorovi i dodávky paliva do vybudovaných jaderných bloků, minimálně pro úvodní fázi provozu. „Je proto logické, abychom TVEL zařadili i do naší nabídky,“ říká představitel ruského Atomstrojexportu a dodává: „ Navíc ČEZ se společností TVEL dlouhodobě spolupracuje. TVEL dodává palivo do dvou bloků temelínské elektrárny i do elektrárny v Dukovanech.“

Vzhledem k tomu, že i česká odborná veřejnost je rozdělena v názoru na výběr dodavatele, není zatím nikdo jasným favoritem a všechny strany jsou stále ve hře. Mocnou kartou je stanovisko definované v dlouhodobé státní energetické koncepci: „Prioritní je soběstačnost a bezpečnost české energetiky a snížení závislosti na cizích energetických zrojích.“

AREVA - Technologické schéma nového pokrokového reaktoru (EPR)

Pittsburgh – sídlo firmy Westinghouse (zlatý trojúhelník s řekou Ohio)

Kliknutím na niže uvedenou adresu se vám zobrazí schéma reaktoru AP 1000. Dalším kliknutím na poziční čísla v obrázku se vám zobrazí popis hlavního zařízení JE. 

http://ap1000.westinghousenuclear.com/exploreap1000.html

 Výzkum se chce věnovat jaderným reaktorům IV. generace (viz náš seriálu Vše o jádru – http://www.jadernaenergetika.cz/rubrika/serial , jež mají být uváděny do provozu po roce 2040. Na rozdíl od reaktorů předchozí generace by měly splňovat přísnější požadavky ekonomičnosti, spolehlivosti i bezpečnosti.

SUSEN je sestaven ze čtyř segmentů, které zahrnují výzkum na zařízeních simulujících vybrané typy reaktorů IV. generace, výzkum palivového cyklu, detekce a ekologického nakládání s radioaktivními látkami, výzkum a vývoj diagnostických metod pro energetická zařízení a související materiálový výzkum. Výsledkem může být i prodloužení životnosti jaderných elektráren VVER z předpokládaných třiceti až na šedesát let.

SUSEN nabídne 165 nových míst. Samozřejmá je spolupráce s univerzitami. „Zavázali jsme se ke garantování studia pro dvanáct magistrů ročně a šest doktorandů. Nejužší spolupráce bude se ZČU, ale počítáme i s jinými univerzitami. Tři stipendia ročně máme připravena i pro zahraniční studenty,“ říká zástupce SUSEN.

O spolupráci se SUZEN projevily zájem Škoda JS, Škoda Power, Sigma Group, Mostro, ČKD Praha DIZ, ZAT, ZVVZ-Enven Engineering, ale i ČEZ a Slovenské elektrárny. Ačkoliv roční provoz bude stát 270 až 320 milionů korun, díky takové spolupráci by SUSEN neměl mít ekonomické potíže.

Sodíkem chlazený rychlý reaktor IV. generace

Zdroj: http://www.euro.cz/

 Výstava vypráví příběh o americkém smyslu pro úspornost, inovaci a budování společnosti v multidimenzionálním a hi-tech provedení. Prezentuje USA jako místo nepřeberných možností, kam lidé přichází, aby změnili svou společnost k lepšímu.

Poselství pavilonu

Základním tématem pavilonu je výzva ke společné cestě vpřed. S ohledem na téma výstavy „Lepší město, lepší život“ představuje  ochranu životního prostředí v trvale udržitelné společnosti, zajištění zdravého životního stylu a využívání technologií k zlepšení života lidí. Pavilon ukazuje to nejlepšího z amerického businessu, výroby a kultury, a projekty podporující přátelství mezi americkým a čínským lidem.

Zlatý hřeb pavilonu

Je to vizuální filmová alegorie beze slov ve třech sekcích:

První sekce „Duch Ameriky“ je výzvou ke spolupráci a oslavou svobody.

Druhá sekce “Zahrada” je příběhem desetileté dívky, která si představuje, jak přemění spolu se svými sousedy prázdný stavební prostor na městskou oázu. Tato vizuální němá alegorie obsahuje spoustu počítačových a 4-D efektů jako například vibrující sedadla, mlžný opar a četné světelné efekty. Dívčina vášeň a odhodlání inspirovaly její sousedy ke společné práci s cílem vybudovat úžasné místo pro život, vyzařující optimismus, inovaci a spolupráci.

Třetí sekce “ Možnosti a inovace” seznámí návštěvníka s využitím nových technologií k dosažení snesitelnějšího života ve společnosti.

 Vedle denně probíhající venkovní show „Dance-America!” probíhá v pavilonu USA řada představení včetně jazzu, popové, moderní i klasické hudby, vystoupení univerzitních pochodových kapel, divadelních a tanečních představení a zdravic partnerských amerických měst a států.

Zajímavosti

Pavilon USA, který se prezentuje jako vzdušná futuristická budova a jako jeden z nejlepších amerických „zelených“ návrhů, není tak pompézní jako některé národní pavilony.  Měl by návštěvníky upoutat svou technologií a použitým stavebním materiálem. Vzhledem k ekonomickým problémům a otázkám životního prostředí, které jsou aktuální na celém světě, zdá se tento přístup být chytrým a správným.

Která témata  se zde představují?

Nové stavební materiály a postupy jsoucí v souladu s ochranou přírody, technologie pro udržitelný stav zemědělství, otázka čistá energie, budoucnost zdravotní péče a telekomunikací.

 Na střešní zahradě, kde se pěstuje ovoce a zelenina pro VIP restauraci, najde návštěvník různé vymoženosti:

• způsob recyklace a čištění vody v rákosovém řečišti
• zaclonění prostoru nad vchodem vzdušnou folií ETFE (Ethylene Tetrafluoroethylene, což je stavební polymer budoucnosti) obsahující v sobě tenkovrstevné foto-voltaické solární buňky
• klimatizovaný palouk, prostor s vodní mlhou, vodopády a bazén ochlazující okolí
• střešní terasu poskytující přirozené prostředí pro ptactvo, a přecházející plynule v bohatou vegetaci, pokrývající zdi budovy
• průhledné solární panely mající zároveň zastiňující funkci.

Diskuze.

(Americký reportér Stephan Larose )

„Za etický problém lze považovat situaci, kdy se Hillary Clinton objevila na obrazovce v pavilonu zaměřeném na „základní americké hodnoty” a ve svém projevu nezmínila demokracii. Je pochopitelné, že se rozhodla nemluvit o demokracii v Číně, ale pak neměla mluvit ani o základních amerických hodnotách. A pokud mluvit o demokracii jako o základní americké hodnotě, pak o ní mluvit právě v Čině.“

 (Budovatelé pavilonu USA při otevření výstavy)

„Nechť jsou pochybovači a odpůrci projektu pavilonu USA zticha. Alespoň pro tuto slavnostní chvíli.  Americký Expo tým představuje nejmodernější projekt a nám je ctí umožnit vám do něj nahlédnout. Pokud všechno půjde hladce, bude to pro vás docela dobrá podívaná…

 Tak co, mohou Američané začít bouchat kalifornské šampaňské na úspěch výstavy?

VIP restaurace

(Zdroj: http://en.expo2010.cn/c/en_gj_tpl_38.htm)

*

 Fejeton

Exilový spisovatel a cestovatel Ota ULČ (jeho manželka je čínské národnosti ) napsal o vztahu USA-Čína (pokračování fejetonu z předchozího dílu):

 Amerika si dělá starosti kvůli Číně – bohatnoucí, stále silnější, leč též stále autoritářské, nepropadající údajné přitažlivosti demokratického způsobu života. Čína je největším věřitelem Ameriky, držitelem jejích vládních dlužních úpisů v kolosální výši 800 miliard dolarů, což vlastně znamená mít moc nad životem a smrtí americké ekonomie.

 Rozsah čínské ekonomie je ale stále menší než je pouhá jedna třetina ekonomie americké a v porovnání výkonu dle GDP (Gross Domestic Product) per capita Čína dosahuje pouze 14 procent toho amerického. Kdyby se dluhopisů náhle zbavila, vypukla by při nejmenším obdoba nové studené války. Čína je ale stále značně pozadu, když měřeno všemožnými metry jako jsou například vynalézavost, inovace a schopnost je bez zbytečných průtahů využít.

Ideologie už definitivně přestala být překážkou racionálnímu pokroku. Jejím skonem ovšem došlo k vakuu, ohrožujícím legitimitu režimu. Takže vakuum zaplnil patriotismus, vlastenectví, s transformací komunistů v nacionalisty. Číně se již dostává nelichotivého označení New Prussia. Nedávná historie nás ale poučila o případně zkázonosném dopadu takových sklonů.

Nacionalismus čínských vládnoucích kruhů za poslední aspoň dva roky zřetelně přitvrdil. Posílila podezíravost vůči snad všem americkým záměrům, trpkost, zatvrzelost, rivalita, zásadně dávat přednost competition před collaboration. Čína si dosud nezvykla akceptovat princip reciprocity závazků, práv a povinností. Jednosměrné celní bariéry by jí docela dobře vyhovovaly a na neochotu druhé strany je akceptovat nezřídka reagují s rozhořčením. Baží po uznání statusu velmoci, ale bez ochoty nést náklady, které taková role vyžaduje.

Vzdor takovým úspěchům, v počínání a slovech reprezentantů režimu lze postřehnout nejednu jejich starost. Regionální nepokoje, přerůstající v násilné střety s vládní mocí ve dvou oblastech – Tibetu a Xinjiangu. Teď v roce 2010 si leckdo připomene šedesáté výročí čínské invaze do Tibetu.

Nové centrum Shanghaje

Staré město v Shanghaji

Křižovatka v Shangaji

 

(pokračování příště)

“Francouzský pavilon je výjimečný svou podobou a použitou technologií. Je příspěvkem pro udržitelný urbanistický rozvoj jedné z největších metropolí na planetě. Náš pavilon využívá nejpokrokovější stavební materiály a technologie chránící životní prostředí. Je zářným příkladem účinného využívání energie a techniky recyklace materiálů,” řekl prezident Nicolas Sarkozy při finálním posuzování projektu výstavy.    

Na návštěvníka čekají různá překvapení a detaily jako možnost ucítit vůni francouzských restaurací uvnitř pavilonu, zaposlouchat se do zvuků francouzských měst, či se oddat oddychu a pohodě v chládku zahrady zjevující se překvapivě přímo uvnitř pavilonu. Zde můžete nejen ochutnat šampaňské ze speciálně vyrobené lahve s názvem  „Francouzský pavilon na Expu 2010”, ale můžete očekávat i velké překvapení…Jaké? Vyřešte záhadu sami.    

Sedm TOP zajímavostí francouzského pavilonu    

Model francouzského pavilonu

Plovoucí palác.    

Francouzský pavilon působí dojmem, jakoby plul v krásném rytmu s vodou. Struktura jako celek je zabalena nebo ponořena do obrovské drátěné sítě, vyrobené z nového typu pevného materiálu, v kontrastu se stěnami osazenými vegetací a vodními plochami uvnitř i vně budovy. Zdi jsou ze speciálního pórovitého betonu,který mnohem lépe tepelně izoluje než běžné materiály.    

 Francouzská zahrada.    

Uprostřed stavby je zahrada obklopená vodními toky. Malé fontány a jezírka pomáhají ochlazovat prostor, ve kterém si návštěvníci mohou vychutnat zpěv ptáků, vůni květin a vybrané pochoutky v prostředí, zalitém sluncem a vodou. Prostor je doplněn zvukovými efekty, typickými pro francouzská města, a tak návštěvníci mohou mít pocit, že jsou ve Francii.    

Pocity, chutě, vůně a zvuky typické pro Francii.    

V “senzorickém městě” návštěvníci mohou vidět, cítit, ochutnat, slyšet a dotknout se kouzla Francie, resp. vcítit se do její kouzelné atmosféry. Pavilon je navržen tak, aby vyjádřil kinetické efekty a zároveň rovnováhu. K tomu přispívá velké množství videoprojekcí, pohyblivých obrázků, nepravidelné ohraničení prostoru a zrcadlící se skákající vlny. To vše tvoří pozadí pro živoucí obraz.    

Alain Delon.    

Ve speciálně vytvořeném rozhlasovém kanálu francouzském pavilonu vás Alain Delon jako průvodce seznámí s úzkými vazbami Francie a Číny.    

Maskot francouzského pavilonu- kocour Leon

Kocour Leon    

Maskot francouzského pavilonu bude působit na každého návštěvníka. Leonovi je asi 7 let. Žije se svými rodiči a každé dítě se v něm najde, protože je hravý,  impulzivní a může dělat hlouposti. Je dobrý a neúnavný kamarád. Je vždy připraven k jakémukoliv dobrodružství a ochoten objevovat svět. Je všude – v domě, ve škole, ve městě, jezdí k moři a  na venkov…    

Romantická francouzská svatba.    

Návštěvníci mají možnost stát se svědkem romantické francouzské svatby, která se koná již po několik let v městě Tours, a nyní se toto místo přemístilo do francouzského pavilonu na Expo 2010. Nové páry si řeknou své “ano” v překrásné francouzské zahradě uvnitř pavilonu. Každý pár, který sem zavítá ve svatebním oblečení, dostane svatební průkaz a dárek.   

Umělecká galerie.    

Díky velkorysosti Muzea Orsay je ve francouzském pavilonu vystaveno 7 mistrovských uměleckých děl: Modlitba od Jean-François Milleta, Manetův Balkon, Taneční sál v Arles od Vincenta Van Gogha, Žena s konvicí od Paula Cézanna, Box od Pierra Bonnarda, Jídlo  Paula Gauguina a socha Bronzový věk od Rodina. Je to poprvé, kdy Francie nabídla Číně tyto mistrovské obrazy, které nikdy nebyly vystaveny v cizině pohromadě.    

Manetův Balkon

A nakonec účet – hlavní budova se 6000 metry čtverečními stála bezmála 50 milionů EUR.

Bilance návštěvnosti francouzského pavilonu k 5.7.2010 – 49 232 návštěvníků.

(Zdroj: http://www.pavillon-france.fr/?lang=en )

*

Fejeton k historii Číny (Šanghaje)

Exilový spisovatel a cestovatel Ota ULČ (jeho manželka je čínské národnosti ) vypráví o „kulturní revoluci“ v Číně (pokračování z předchozího dílu):

Čínský tisk přiznává, že v údobí Maova experimentu (1966-1976) bylo sto milionů občanů postiženo a pořádně poškozeno. Mao doporučil své neteři Wang Chaj-žung: „Nečti tolik – příliš studia může člověka i zabít.“ Při jiné příležitosti varoval mladou generaci: „Čím víc se budete učit, tím budete hloupější.“ Nutno pak tedy připočítat sto milionů analfabetů, dalšího plodu kulturní doby. Školy přestaly fungovat a osmnáct milionů – čili deset procent městské mládeže – převezeno na venkov. Do vzdálených provincií. Milionový transport putoval ze Šanghaje a v něm i pár členů mého vyženěného příbuzenstva.

Historicky svědecky je prokázáno, že Mao v dobách své největší slávy, když před ním pochodovaly miliony nadšenců, si ustaraně povzdechl: „Nepředstírají? Myslí to doopravdy?“

Prvního máje roku 1968, leckde značně významného, v Šanghaji popravili dívku Lin Čao za to, že si psala deník a v něm zločinně zapochybovala o neomylnosti strany. Stranický pracovník došel k rodině oznámit vykonání trestu a vydobýt platbu za katovu kulku.

 Rudí gardisté skandovali Wan-suej!, doslova „deset tisíc let“, výraz však pro nesmrtelnost. Nadpřirozené síly přisouzeny velkému kormidelníkovi. V každé domácnosti trůnila Maova busta a každý den každý příslušník rodiny se musel poklonit aspoň dvakrát. Titán předsedal titánské dobně a nad vším obří plakáty STRANA JE SLAVNÁ A VŽDY MÁ PRAVDU.

Po tomto období strana začala přiznávat, že zavinila mizérii milionů, že prosazováním iracionálních dogmat probendila minimálně půl století pokroku.

 „Hele, Cindy( čínská příbuzná spisovatele Ulče), řekni mě, znáš ty nějakého komunistu?“ zeptal jsem se, s předpokladem negativního zavrtění její sličné hlavičky. Však už před řadou roků jsem zpovídal studentku z šanghajské univerzity Fu-tan, tam nejprestižnější, a od ní se dozvěděl, že marxismus-leninismus se už nevyučuje, studenti o něm nic nevědí a se nezajímají. VÍRA ZABITA JEST, studenti pohrdají partajní liturgií – tolik a ještě víc se přiznává v tisku.

 „Já jsem ve straně,“ Cindy řekla.

 (pokračování příště)

Poselstvím německého pavilonu je: „Život ve městě má smysl, když se nachází vyváženost mezi obnovou a ochranou města, inovací a tradicí, městem a přírodou, společností a jedincem, prací a volným časem.“

Návštěvník v německém pavilonu je v podstatě na procházce městem plným nápadů. Pohybuje se však jako v reálném městě – pěšky, dopravou nebo jezdícími schody a chodníky do tematicky různých míst. Nejdříve projde pod vodou tunelem do přístavu, prochází zahradou a parkem, vstoupí do architektonického centrem města a jakési továrny, projde kolem atelieru umění a kultury a skončí na náměstí s energetickým centrem.

Skrze světélkující vchod pavilonu vstoupíte na pohyblivý chodník, který vás protáhne tunelem s multimediální inscenací města pomocí obrazu i hluku vlaků, aut, autobusů, tlampačů, ale i zpěvem ptáků a dětského smíchu.

Tunel vás nakonec vyvrhne do prostoru pod vodou s vodními zvuky, vzduchovými bublinami, zrcadlením hladiny a odrazem světel. Po „projití“ hladinou se návštěvníkovi nabídne působivý obraz hamburského přístavu s denní atmosférou, modrou oblohou, s křekem racků a lidských hlasů. Tato inscenace nevyjadřuje nutnost změny stávajícího prostředí, ale jen potřebnou modernizaci na kořenech starého.

Na jedné z teras se octnete mezi obrazovými zvětšeninami venkova a pamětihodnostmi z různých část Německa, kde se můžete vyfotografovat a vyhotovit si pohlednici.

V architektonickém atelieru na vás ze všech stěn i podlahy ční různé projekty a modely, jakoby rozfoukané větrem. Tyto projekty infrastruktury měst se postupně vyvíjí a nabývají konkrétní podoby. Na konci atelieru se návštěvníkovi představí již ucelená vize: nové formy městského spolužití, aby lidé různého stáří, poslání a různé národnosti mohli v budoucnu společně žít.

V prostoru zahrady s mořem květin vstřebáte sílu a energii a pocítíte radost ze života. Inscenace pomocí obrazců, zvuků a tří dimenzionálních objektů upozorňuje na význam relaxačního pobytu městského člověka v prostředí klidu a zeleně.

Fabrika je prostor, ve kterém se vše pohybuje. Návštěvníci se přemisťují na pohyblivém chodníku, prostor nad jejich hlavami křižuje transportní pás s různými předměty, inovačními produkty a výrobky různých firem a institucí se zaměřením v duchu výstavy. Na interaktivní tabuli je možné si vyvolat podrobnější údaje a technická data exponátů.

Energetické centrum je srdcem pavilonu a jeho atrakce zlatým hřebem. Zde se návštěvník nachází v centru dění, může ovládat podívanou a stává se aktérem. Šest stovek návštěvníků je usazeno ve třech patrech a svým koordinovaným pohybem a hlasitým voláním mohou rozhýbat třímetrovou kouli zavěšenou od stropu v prostoru. Vše je doprovázeno barevnou, světelnou a obrazovou show vyjadřující poselství této výstavy. Závěrem se koule zklidní, celý prostor zezelená, objeví se modré nebe a koule se přemění v semeno a poté v květinu. Jakoby vznikl nový život.

Fejeton k historii Číny (Šanghaje)

Exilový spisovatel a cestovatel Ota ULČ (jeho manželka je čínské národnosti ) napsal o historii Šanghaje (pokračování z minulého dílu):

Když se komunisté dostali k moci v roce 1949, jeden z prvních jejich úkolů bylo pořádně zatočit s touhle neřestnou metropolí (Šanghají) a udělat ji přesvědčivým důkazem, že komunismus je schopen doopravdy fungovat. Došlo k radikálnímu pokusu rehabilitovat stovky tisíc opiem zdevastovaných narkomanů. V synchronizované akci nokturnálního přepadu vojáci vtrhli do nevěstinců a na nákladní vozy naházeli jak sexuální pracovnice, tak jejich oblažované klienty, a šupem je odtransportovali do táboru nucených prací ve značných vzdálenostech.

To dalo popud k rozkvětu čínského nacionalismu a též zrodu komunistické strany, jež postupně převzala veškerou moc ve státě a tento monopol si dodnes dovede udržet, vzdor mnohým šílenostem, zejména v podobě velké kulturní proletářské revoluce a velkého skoku vpřed za vlády Maotsetung.

(pokračování příště)

Vyznačení oblastí Číny s koncesí pro dočasné využívání území jiným státem – začátek 20. stol.

(zdroj: http://www.expo2010-deutschland.de )