Vyšší poptávka po energii, klimatické změny a ubývání zásob fosilních paliv vyžaduje hledání čistých a více výkonných zdrojů energie. Pokrokové jaderné technologie a rychlé reaktory mohou poskytnout částečnou odpověď na toto aktuální téma a jsou také středem zájmu týdenní konference Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) v Kyoto v Japonsku.

„Technologie rychlých reaktorů zabezpečí, že energetické zdroje, které při využití současných metod vydrží stovky let, vydrží po zavedení nové technologie tisíce let,“ prohlásil ředitel IAEA.

Rychlé reaktory umožní účinněji využít jaderného paliva než dokáží tepelné reaktory pracující se zpomalenými neutrony. Podstatně zvýší využití uranu a pomohou redukovat obsah radioktivních látek v jaderném odpadu a tím zjednodušit likvidaci jaderného odpadu (podrobněji vysvětleno v našem seriálu v dílu Reaktory nové generace).

Celosvětově vzrůstá poptávka po čistém bezpečném zdroji energie a to by mělo urychlit vývoj rychlých reaktorů. Z těchto pádných důvodů se proces množení paliva a rekultivace vyhořelého paliva vrací na scénu a technologie rychlých reaktorů se stává základním pilířem. Překotně se vyvíjející situace na trhu s energií ovlivňuje urychlení rozvoje rychlých reaktorů.

Konference se zaměří na spolupráci mladých i zkušených profesionálů, vědců a inženýrů jak z privátní, tak státní sféry – akademie, výzkumných ústavů, ale i jaderného průmyslu. Tím se umožní výměna zkušeností a moderních myšlenek .

Na závěr konference budou pozváni studenti jaderných oborů a místní občané k široké diskuzi s experty na téma rychlých reaktorů na speciální seminář v městě Tsugura, které je v blízkosti japonského rychlého reaktoru Monju. Cílem je přiblížit problém široké veřejnosti a přispět k pochopení a přijetí jaderné energie.

Vysvětlení – proč právě rychlé reaktory – je jednoduché. Neutrony, které jsou generovány během procesu štěpení v reaktoru mají velkou energii a pohybují se rychle (dokud nejsou zpomaleny – v případě tepelných reaktorů). Reaktory, které používají tyto rychlé neutrony se nazývají rychlé nebo také množivé. Množivé proto, že produkují více štěpitelného paliva, než je potřeba pro vlastní výrobu energie. Rychlé neutrony jsou totiž pohlcovány v uranu 238 a s vysokou pravděpodobností vzniká atom plutonia 239, který je novým štěpitelným materiálem.

 Od poslední konference IAEA v r.1991 nebyl pokrok ve výzkumu, rozvoji a designu koordinován. Nyní nabízí IAEA jedinečný model spolupráce všech zúčastněných na inovaci rozvoje technologie rychlých reaktorů. Chce být “ deštníkem”, zastřešujícím orgánem všech vědců a expertů na tomto poli.

Oteplováním klimatu a rozpouštěním zledovatělé půdy dochází k transportu organického uhlíku z půdy do moří. Tento pohyb a jeho následky je to, co vědci právě v těchto měsících studují v jižní části Beaufortova moře.

 Malina projekt, jak se tento projekt jmenuje, zahrnuje činnost 66 vědců ze 18 laboratoří ze 4 zemí. Atomová agentura IAEA (International Atomic Energy Agency) se účastní pěticí pracovníků, z toho dva vědci jsou přímo na palubě výzkumné lodi.

 Cílem vědeckého výzkumu, který je společně organizován USA, Kanadou a Francií, je zjistit, co se děje s uhlíkem na jeho cestě z povrchu na dno oceánu. Zároveň je prováděna analýza vzorků uhlíku, ležícího na dně oceánu už stovky let. Studie je též zaměřena na sběr informací o vlivu klimatických změn na mikroorganizmy.

 Vědci z Mezinárodní agentury pro atomovou energii – IAEA z oddělení Marine Environment Laboratories (MEL) z Monaka dokončují po několika dlouhých měsícech na palubě výzkumného ledoborce sběr vzorků za účelem zkoumání vlivu klimatických změn na arktické prostředí. Dalším příspěvkem IAEA v tomto experimentu je měření přírodních radionuklidů a identifikace zdrojů různých uhlíkových částic pomocí stabilních izotopů a biomarkerů.

 Po ukončení projektu vědci zhodnotí velikost vlivu transportu uhlíku z pevniny a řek do moří a jeho usazování, a vypracuji algoritmus, který poslouží k satelitnímu sledování změn klimatu.

 Malina projekt začal koncem roku 2008 a po dobu následujících 4 let bude probíhat výzkum v moři Beaufort Sea a u ústí řeky Mackenzie River (Kanada). Sběr vzorků probíhal od července do srpna 2009.

 Beaufort Sea, které  je nazváno po anglickém admirálovi , se nachází severně od Aljašky a Kanady. Do tohoto moře ústí řada řek vč. té největší Mackenzie River, která je svou délkou – 4,240 km  druhou nejdelší řekou v Severní Americe – hned po Mississippi/Missouri. Beaufort Sea je ve střední a severní části téměř po celý rok zamrzlé a svůj ledový krunýř otevírá  v červenci a srpnu alespoň  při pobřeží.  Tam jsou pak k vidění velryby, rackové a bezpočet arktické zvěře.

 Cílem projektu Malina  je  odhalit  biogeochemické změny vyvolané průnikem a působením světla  v prostorách oceánu a posoudit , do jaké míry se na těchto  změnách podílí změna  klimatu v Arktidě.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) je jednou ze 16 organizací tohoto centra. 

 Generální ředitel vídeňského centra OSN Antonio Maria Costa prohlásil, že toto město je domovem pro členy OSN, kteří pracují pro mír, bezpečnost a pokrok ve světě. To jest pro ty, kteří hledají využití atomu k mírovým účelům, redukují chudobu trvalým rozvojem průmyslových odvětví, zakazují jaderné zkoušky, přinášejí prospěch z mírových akcí do všech koutů světa, odstraňují právní bariery v mezinárodním obchodu a bojují proti drogám, kriminalitě a terorismu. 

 Centrum VIC, běžně Vídeňany nazývané jako „UNO City“, bylo projektované rakouským architektem Johannem Staberem – na tu dobu ve velmi futuristickém pojetí a s nejmodernějšími technickými vymoženostmi. Po šesti letech výstavby bylo centrum předáno organizacím OSN a MAAE. 

Představitel IAEA zdůraznil, že tyto země by měly mít „holistický přístup a dlouhodobou zodpovědnost“ při projektování národního jaderného programu. Národní energetická politika by měla zhodnotit energetickou potřebu země. Na základě této analýzy by byla definována role jaderné energetiky.