Tip na knihu k výročí Sametové revoluce

Kniha Sametová flétna (nakladatelství Regia) je vtipnou zprávou o životních osudech lidí různého společenského postavení (sedláka, studenta, diplomata nebo atomového experta) na pozadí velkých historických událostí od vzniku 1. republiky po Sametovou revoluci. Nabízí také pohled do zákulisí projektování jaderných elektráren doma i v zahraničí.

V následující ukázce uvádíme úryvek z příběhu na Národní třídě před 20 lety.

…Hradba bílých helem se pohnula a jako na povel se zvedly bílé pendreky. Výkřiky „Máme holé ruce!“ je nezastavily. Mlátička hlava nehlava. Hysterické výkřiky zraněných studentek plné zděšení a bolesti. Tohle nikdo nečekal. Od Národního divadla dorazily transportéry. Dav se dostal do děsivého presu z obou stran. Nedalo se vůbec dýchat. Jeden pořádný nádech a pak šetřit s výdechem. Jako u flétny. Vzápětí je dav hodil k budově.
„Chyť mě za ruku!“ řval Tom na kamaráda nebezpečně natlačený na sklo výlohy obchodu s hudebními nástroji, kde před několika hodinami pískal na flétnu. Na poslední chvíli se to podařilo. Chytli se za ruce. Stačil si jen předloktí o něco roztrhnout. Z rukávu mu kapala krev.
Po bleskové pauze následovalo druhé dějství novodobé tragédie. S novými herci a v nových kostýmech. Odmaskovaní tajní, účastníci demonstrace, vytahovali z obklíčeného davu předem vytipované studentské vůdce. Vzduchem létala pohotovostní jednotka v červených baretech. Zdatní a mrštní válečníci bez zbraně. K úderu používali všechny čtyři končetiny. Kanady měli okované.
K nečekané proměně došlo i na druhé straně. Dav přestal šílet a začal se bránit. Bylo vidět pěstní souboje. Policejní kšiltovky se válely po asfaltu. Boj s červenými barety nabýval na síle. Jeden baret se odvážil příliš individuálně zaútočit na dav, byl vtažen dovnitř a obdržel výprask.
Po půl hodině zůstalo v bojujícím kotli už jen asi sto demonstrantů. Jediné únikové místo bylo podloubím do Mikulandské ulice. Kruh obklíčených lidí se zmenšoval. Z davu byli stále vytahováni studenti. Tom s Gustou se nebezpečně dostávali na řadu. Gusta se rozhodl pro šílený krok. Využije svátečního oblečení a zkusí normálně vřavou projít. Podařilo se. Kdosi z policajtů se ho snažil zastavit.
„Co si to dovolujete,“ osočil se na něj Gusta a důstojně odcházel nechávaje stát zaskočeného policajta s otevřenou hubou. Tom se rozhodl zmizet podloubím. Stačili ještě na sebe křiknout:
„Večer u nás na Arbesáku.“
Podloubím proběhl mezi dvěma statnými studenty. Ti ho ochránili svými nastavenými rameny. Za každým sloupem z obou stran jeden bijec s dlouhým obuškem. Zkrvavení studenti a Tom vběhli do Mikulandské ulice. Konečně venku. Teď do Ostrovní a pryč. Zvedli hlavu. V Ostrovní další hradba policajtů. Zkouší dveře domů. Všude zavřeno. Až dveře asi třetího domu povolily.
Na schodech v přízemí seděl mladík s dívkou. Kapesníkem si otírali krev v obličeje. Zkouší zazvonit v prvém patře. Nikdo neotevírá. Přichází další studenti. Prý začínají prohledávat domy. V posledním patře po dlouhém zvonění se otevírají dveře. Byt je plný studentů. Celá jedna třída s profesorem. Zahlédl světlovlasou dívku z Albertova. Jednu z mluvčích. Jmenuje se Monika. V očích má stále stejný vzdor jako při projevu. Venku už je tma. Prostor malého bytu napěchovaný studenty matně osvětlují pouliční lampy. Hluk a křik z ulice pomalu slábne. Pro jistotu vyčkávají další půl hodinu. Dva studenti se nabízí prozkoumat terén v okolí. Po notné době se vrací jen jeden. Na Národní už je prý klid. Po ulici se válí kusy oděvu, tašky, brýle, boty…
Přijíždějí čisticí vozy. Policajti stále hlídkují. Někteří pronásledují studenty ve vzdálených ulicích. Totalitní bestie se ještě nenasytila.
Teprve teď si Tom uvědomil, že stále ještě svírá v ruce sametové pouzdro s flétnou…

Nakladatelství Regia, www.nakladatelstvi-regia.com , www.kosmas.cz, www.knizniweb.cz, www.dobrovsky.cz